Neobyčejná modelka Coco Rocha pózovala na několika obálkách Vogue Italia, v kampaních pro takové jako Balenciaga a dokonce i River tančila po ranveji pro Jeana Paula Gaultiera. Kanadská kráska jako jedna z nejlepších pózérek současnosti otestovala svůj talent v nové knize s názvem „Study of Pose“. Modelka, kterou fotografoval Steven Sebring, který je také spoluautorem knihy, zaujímá 1000 jedinečných póz v dramatické černobílé podobě. Nedávno jsme měli příležitost vyzpovídat modelku, abychom se dozvěděli, jak náročné je dělat tolik póz, jak dobyla svět sociálních sítí a co cítí o jednom ze svých dosud největších projektů – stát se matkou.
Někteří lidé si myslí, že modelování je frivolní povolání, ale tato kniha měla být svědectvím o tom, jak múzy a jejich pózy inspirovaly největší světové umění po tisíce let.
Jaká je inspirace za touto knihou?
Kniha je opravdu poctou každému obrazu, každému filmu, každému obrazu, který kdy ovlivnil moji práci modelky. V knize uvidíte pózy, které vycházejí z Botticelliho ‚Birth Of Venus‘ a dalších, které jasně odkazují na Charlieho Chaplina. Je to něco, na co jsem nesmírně hrdý. Vždy jsem měl pocit, že ať už děláte cokoliv v životě, měli byste na tom tvrdě pracovat a snažit se být co nejlepší. Někteří lidé si myslí, že modelování je frivolní povolání, ale tato kniha měla být svědectvím o tom, jak múzy a jejich pózy inspirovaly největší světové umění po tisíce let. Od malby, přes sochu, architekturu, poezii, film a další – to vše se vrací k modelu a póze. Pokud vím, nikdo takový kompendium nevytvořil, takže jsem nadšený, že to mohu uvést na svět a vidět, jak to letí. Doufám, že je to kniha, které se někteří lidé smějí a někteří ji studují zcela vážně.
Jak znáš Stevena Sebringa a jaké to bylo pracovat s ním na tomto projektu?
Se Stevenem jsem se seznámil před několika lety prostřednictvím společného přítele, Mazdacka Rassiho, kreativního ředitele Milk Studios. Steven mi řekl o experimentálním zařízení, na kterém pracoval a které dokázalo zachytit každý úhel modelu, všechny najednou. Stal jsem se jeho múzou pro tu novou technologii a dlouho jsme na ní spolupracovali a dělali opravdu zajímavou experimentální práci, která ještě nebyla veřejností plně viděna. Jednoho dne mi Steven řekl o tom, jak chtěl v 90. letech vytvořit jakousi modelářskou encyklopedii s jedním modelem, ale nikdy nenašel ten správný model, se kterým by to udělal. To mi znělo jako dobrá výzva, a tak jsme se k němu s manželem příští týden vrátili ohledně partnerství kvůli knize. Téměř příští týden jsme na tom začali pracovat a svévolně jsme vybrali 1 000 jako dobrý kulatý počet pozic, na které se zaměřit – abych byl upřímný, ani jsem v tu chvíli nevěděl, jestli dokážu udělat 1 000 pozic!
V této knize je 1000 jedinečných pozic. I pro tak zkušeného pózera, jako jste vy, byla to výzva?
Nebudu lhát, bylo to těžké! Jsem jedním z těch lidí, kteří si půjdou zaběhat a nepřestanou, dokud nezkolabuji. Rád se prosazuji a jsem velmi cílevědomý. Přijít s 1000 pózami mi skoro připadalo, jako bych soutěžil sám se sebou, a byly chvíle, kdy jsem měl pocit, že jsem si dal výzvu, kterou jsem opravdu nemohl dokončit. Pamatuji si, jak jsem zhruba v polovině knihy Stevenovi a mému manželovi Jamesovi řekl, že ztrácím páru. Naštěstí tam byli, aby mě povzbudili a dali mi novou inspiraci. Jeden z nich by volal „Grace Jones“ nebo „Fred Astaire“ a já bych riffoval pózy, o kterých jsem si myslel, že jsou inspirované touto osobou. Někdy jsem dokonce spojil dva lidi dohromady. Co když byl Elvis Presley v těle Marilyn Monroe? Jak by se ten člověk pohyboval? Z pózování se nakonec stalo jazzové vystoupení. Opravdu mě nakopne podívat se zpět do knihy a vzpomenout si, kdo nebo co inspirovalo ty pózy.
Jak jste se dostal k takovému talentu v umění pózy?
Pózování je něco, na čem stále pracuji, jsem věčným studentem pózy! Pamatuji si, jak jsem četl v knize Malcolma Gladwella „Outliers“, že dosažení mistrovství v oboru vyžaduje zhruba deset tisíc hodin praxe. Nejsem si jistý, jestli jsem to ještě trefil, ale myslím, že jsem na dobré cestě. Velmi brzy ve své kariéře jsem prošel jakýmsi modelingovým výcvikovým táborem v Asii, který byl velmi intenzivní. Když mi bylo 15, dostal jsem se do Taipei a Singapuru, abych fotil katalogy. Castingy tam jsou docela podívaná, trochu o tom mluvím v knize. Klient sedí u stolu s deseti lidmi a říkají: „Dobře, takže náš dnešní katalog je „Sexy“ nebo „Roztomilý“. A pak se od vás jako od modelky ucházející se o práci očekává, že se postavíte proti jiné modelce, abyste ukázali, že máte větší arzenál póz než ona. Je to jako pózování k smrti! Jakmile získáte práci, natočíte katalog 75 fotografií. Někdy jsem točil dva z nich denně a takhle to pokračovalo celé měsíce.
Nedávno se objevila zpráva, že čekáte své první miminko. Gratulujeme! Jaký je to pocit?
Jsem tak nadšený z této další velké role v mém životě. James a já jsme vždy chtěli děti, když byl správný čas, a opravdu se cítím jako na úžasném místě, kde přivítat dítě. Mám krásný malý statek na venkově, mám svého manžela Jamese, který je po mém boku každý den a společně máme opravdu zajímavou práci a projekty. Mít dítě bude ten nejvzrušující projekt, který kdy jeden z nás přijal, a jsme tak nadšení, že uvidíme, jak se život vyvine. Jeden z mých oblíbených citátů od Jeana Paula Gaultiera, který napsal mou knihu dopředu, je „Jednou z nejúžasnějších věcí v životě je být překvapen“. Je toho jen tolik, co si můžete naplánovat, zbytek, jak řekl Jean Paul Gaultier, je úžasné překvapení!
Chtěli byste, aby vaše dítě, až bude starší, modelovalo? Doutzen Kroesová nedávno řekla, že by byla raději, kdyby to její dcera nedělala.
Jsem si jistý, že Doutzen má své důvody, ale myslím, že by ode mě jako vzoru pro mé dítě bylo pokrytecké, kdybych kategoricky tvrdil, že neumí modelovat. Pro každou mladou modelku, která v tomto byznysu začíná, si myslím, že je důležité vědět a zhodnotit, kdo jste a za čím stojíte. Jsem šťastný, že jsem v tomto odvětví našel úspěch, ale jsem hrdý, že jsem to dokázal podle svých vlastních podmínek, úspěch za každou cenu mě nikdy nepřitahoval. Doufám, že tytéž hodnoty vštípím svému dítěti, abych je vedl v čemkoli, co se rozhodnou následovat, modelování nebo jinak. Jednu věc řeknu, myslím, že nezletilé modelky by s sebou měly mít na natáčení doprovod, bez výjimky z pravidla. Neexistuje žádný důvod, proč by měla být dospívající modelka poslána sama do fotografického studia, je to nepřijatelné. Raději věřte, že bych byl na vedlejší koleji, kdyby můj syn nebo dcera dělali modeling!
Na jaký moment vaší dosavadní kariéry jste nejpyšnější?
Ve své kariéře jsem zažil několik úžasných módních momentů od své první obálky italského Vogue se Stevenem Meiselem až po irský tanec po ranveji Jeana Paula Gaultiera, ale moje nejpyšnější okamžiky byly, když jsem měl pocit, že jsem udělal něco dobrého. někdo jiný. Moje práce s charitativními organizacemi na Haiti a v Kambodži mi přinesla mnoho uspokojení, stejně jako změna zákona pro nezletilé modelky v New Yorku v loňském roce.
Máte tak velkou sledovanost na sociálních sítích, a jak si vzpomínám, jeden z prvních velkých modelů, který skutečně přijal celou věc sociálních médií. Myslíte si, že nyní mají modelky více „hlasu“ díky stránkám jako Instagram, Twitter atd.? A co tě inspirovalo k tomu začít na sociálních sítích?
Když jsem před deseti lety začínal s modelingem, neexistovaly sociální sítě, jak je máme dnes. Fotografové stále používali ve svých fotoaparátech skutečný film! Cítím se starý! Jako jeden z prvních v módě, který skutečně přijal sociální média, jsem v té době cítil skepsi od některých lidí v oboru. Pro modelku s osobností, mluvící za sebe na internetu, skutečně neexistoval žádný precedens. Někteří mi říkali, že toho moc sdílím, že tím děsím klienty a že modelky by měly být „nedotknutelné“ a já jsem příliš přístupný. Naštěstí pro mě to tak nebylo a já jsem prosperoval, když jsem si vybudoval své publikum. V dnešní době je sociální sítě nutností. Vím, že někteří klienti vyžadují určitý práh sledovatelů na Instagramu pro dívky, které najímají, takže ano, časy se určitě změnily! Myslím, že sociální média pro mě jako pro modelku představují zajímavou příležitost převzít kontrolu nad médiem a svou sebeprezentaci. Mám 14 milionů sledujících a velmi pečlivě přemýšlím o tom, co říkám a za čím přesně stojím.
Všiml jsem si, že Jean Paul Gaultier napsal dopředu ke knize. Prošel jste také jeho poslední konfekcí. Co si myslíte o tom, že odešel v konfekci?
Jean Paul Gaultier je můj velmi drahý přítel a jeho show byly vrcholy mé kariéry. Chápu jeho důvody pro odchod z RTW a myslím, že se máme na co těšit s jeho couture show. Abych byl upřímný, vůbec netuším, jak proboha dělal tak dlouho 6 módních přehlídek ročně. To je šílené tempo držet krok. Teď má 2 výstavy ročně a budou to úžasné podívané. Nemůžu se dočkat, až uvidím, co udělá dál.
Co bys poradil dívkám a klukům, kteří se chtějí stát modelkami?
Myslím, že dobrý model musí být profesionální a ochotný tvrdě pracovat. Příliš mnoho dívek si myslí, že modeling je životní styl, ne práce. Dobrá modelka by měla znát své úhly, své osvětlení a být u toho, aby inspirovala fotografa. Stejně tak by měla vědět, kdo je a jaké jsou její hodnoty. Na model lze vyvinout velký tlak, aby udělal kompromis, ale integrita je podle mě obvykle odměněna. Modelka zároveň potřebuje mít silnou kůži, protože dnešní kultura je rozhodně kulturou kritiky. Když na castingech a na sociálních sítích slyší modelka: „Jsi moc tlustá“ nebo „příliš hubená“, musí se snažit nebrat si to osobně – i když, když se nad tím zamyslíš, je to opravdu velmi osobní.
Kdybyste nebyla modelkou, jakou byste si zvolila profesní dráhu a proč?
Ve 14 letech mě prozkoumali na irské taneční soutěži, takže kdybych se nikdy nestala modelkou, pravděpodobně bych se stala instruktorkou tance. Vždycky jsem milovala tanec a dokonce i ve 14 jsem učila mladší dívky ve své třídě.